Pustevny obytným autem: kam na víkend s obytkou 2026

Pustevny obytným autem jsme vyrazili prozkoumat během víkendu 4.-6. září. Z Prahy jsme vyjeli v pátek odpoledne, večer dorazili do Trojanovic a další den jsme si naplánovali celý výlet přes Pustevny, Radegasta až na Radhošť. S pejskem jsme nakonec nachodili přibližně 13 km a právě díky obytnému autu jsme si mohli celý víkend poskládat bez zbytečného spěchu.

Do Trojanovic jsme dorazili v pátek pozdě večer

Z Prahy jsme vyrazili v pátek odpoledne směrem na Hradec Králové. Odtud jsme pokračovali dál na Olomouc a následně přes Mohelnici a Frenštát pod Radhoštěm do Trojanovic. Naše cesta proběhla v pohodě a bez stresu. Do Trojanovic jsme dorazili přibližně ve 23 hodin.

Při naší cestě jsme ocenili hlavně dálniční úseky, které už jsou hotové - souvislé to ale ještě není. Z Prahy do Hradce Králové jsme jeli po hotové D11 s drobnou opravou, dál už po hotových kusech D35. Mezi Opatovcem a Mohelnicí se ale pořád staví, takže tenhle víc než třicetikilometrový úsek jsme museli objet po staré silnici I/35. Až u Mohelnice jsme znovu najeli na dokončenou dálnici, která odtud už souvisle vede až k D1 u Lipníku nad Bečvou, a pokračovali jsme na Frenštát pod Radhoštěm.

Pro nás byl hlavní cíl jednoduchý: dostat se večer do Trojanovic, zaparkovat obytné auto a ráno mít Pustevny na dosah. Právě tady jsme zjistili, že Trojanovice jsou pro podobný víkendový výlet velmi praktickým výchozím bodem.

V Trojanovicích máte pro obytné vozy dvě zajímavé možnosti parkování

První možností, kterou jsme si prohlédli, je veřejné parkoviště P4 - Trojanovice pod Pustevnami, které místní znají spíš pod názvem Stellplatz u Koksaře. Provozuje ho obec Trojanovice a je vhodné pro osobní auta, karavany i autobusy. Během naší návštěvy zde stál den pro obytný automobil 300 Kč, prvních 30 minut je ale zdarma - hodí se to i jako krátká zastávka nebo servisní pauza pro projíždějící karavany. Pro karavanisty je zajímavé hlavně zázemí - jsou zde vyhrazená místa pro obytné vozy, servisní místo pro vypuštění šedé vody, možnost vyprázdnění toalety, pitná voda a přístupné veřejné toalety zdarma nonstop. Za poplatek je možné také připojení k elektrické energii. K dolní stanici lanovky je to odtud přibližně 1,3 km.

My jsme nakonec zvolili jiné místo - servis jsme nepotřebovali a rozhodovala hlavně poloha. Zaparkovali jsme výše u parkoviště v okolí hotelu Ráztoka a Tarzánie, odkud je to k dolní stanici lanovky jen asi 0,5 km. Během naší návštěvy tu parkování obytného auta vyšlo na 200 Kč za den. Na rozdíl od P4 tu ale karty neberou, platí se jen v hotovosti. Noc byla klidná a ráno jsme měli za zády příjemný zvuk potoka. Pro nás to byla povedená kombinace - obytné auto jsme měli po ruce a k nástupu na lanovku to bylo jen kousek pěšky.

Obě varianty bych před cestou ověřil podle aktuálního režimu parkoviště a případných změn. Ceny uvedené v článku jsou naše ceny při návštěvě 4.-6. září 2026.

Na Pustevny jsme vyjeli dvousedačkovou lanovkou

Ráno jsme od dolní stanice lanovky vyrazili kolem 10. hodiny. Počasí se ještě úplně nevybralo, takže jsme chvíli počkali, až se oblačnost začne trhat. Nakonec se čekání vyplatilo. Jakmile se otevřel výhled, bylo jasné, že na Pustevny se vyplatí nespěchat jen proto, abyste byli nahoře o půl hodiny dříve.

Lanovka Ráztoka-Pustevny je klasická dvoumístná sedačková lanová dráha. Dnešní trasa měří 1 637 metrů a překonává převýšení 400,1 metru. Horní stanice leží v nadmořské výšce 1 020 metrů a dolní u hotelu Ráztoka přibližně v 620 metrech. První lanovka na Pustevnách zahájila pravidelný provoz už v roce 1940. Podrobnosti o lanovce a její historii najdete na oficiálním webu Pusteven.

Jízda je příjemná, ale sedačka není uzavřená, takže nahoře může být citelně chladněji než dole. Ráno jsme to pocítili na vlastní kůži - vítr na otevřené sedačce fouká víc, než byste čekali, a bunda navíc se rozhodně hodí.

Lanovku jsme využili i proto, že jsme měli s sebou psa

Na výletě jsme byli s pejskem, takže jsme nahoru vyjeli lanovkou a potom už pokračovali celou trasu pěšky. Lanovka umožňuje přepravu psa, kola i kočárku. Při naší návštěvě jsme za psa připláceli 60 Kč a tento příplatek platil za cestu tam i zpět.

Přiznáme se, že jsme před nástupem měli trochu obavy - máme bílého německého špice a na otevřené sedačkové lanovce nikdy předtím nebyl. Nakonec nás ale příjemně překvapil, jak to celé zvládl statečně: klidně seděl mezi námi na sedačce a pozoroval okolí - jízdu si užil možná víc než my.

Stejnou možnost ocení cyklisté. Kdo si troufne, může na Pustevny vyjet na kole po Knížecí cestě z Ráztoky. Kdo nechce celé stoupání šlapat, může si kolo nechat vyvézt lanovkou a nahoře pokračovat po hřebeni.

Zajímavou alternativou pro cestu zpět do Ráztoky je koloběžka. U horní stanice si ji můžete půjčit a Knížecí cestou sjet dolů do Trojanovic, kde ji vrátíte u dolní stanice. Během naší návštěvy stálo půjčení koloběžky u horní stanice 270 Kč. Aktuální oficiální ceník může být jiný, proto je dobré cenu před cestou ověřit.

Před cestou si pohlídejte poslední spoj lanovky

Tohle je jedna z věcí, kterou bychom před výletem nepodcenili. Náš plán byl i vrátit se lanovkou, ale protože jsme nakonec chtěli projít celý hřeben pěšky, hrála pro nás provozní doba lanovky velkou roli. Při naší návštěvě jsme počítali s posledním spojením v 17 hodin.

Provozní doba se během roku může měnit. Před cestou proto doporučujeme otevřít aktuální jízdní řád a ceník lanovky Pustevny. Jízdenky jsme kupovali online - za oba dospělé tam a zpět i s příplatkem za psa jsme zaplatili 660 Kč. Online jízdenku si tak můžete koupit předem a využít ji kdykoli během půl roku od nákupu - nejde o permanentku na neomezené jízdy, jen o delší platnost pro jedno použití. Jízdenka z pokladny naproti tomu platí jen v den nákupu a vyjde o něco dráž.

Po výjezdu na Pustevny vás čekají výhledy a Jurkovičovy stavby

Jakmile jsme vystoupili z lanovky, zamířili jsme rovnou k vyhlídce. Pokud vyjde počasí, Pustevny nabídnou krásné panorama Beskyd. My jsme ráno chvíli čekali na lepší viditelnost a právě to se ukázalo jako dobré rozhodnutí.

Pak jsme zamířili k dvojici staveb, kvůli kterým na Pustevny jezdí i lidé, které karavaning nikdy nenapadl - k Libušínu a Maměnce. Vypadají jako z pohádky, přitom jde o skutečnou architekturu: navrhl je slovenský architekt Dušan Jurkovič, práce na nich začal v roce 1897 a obě útulny se slavnostně otevřely 6. srpna 1899. Ta výrazná barevnost a valašské prvky nejsou náhoda - Jurkovič se při návrhu inspiroval místní lidovou architekturou, a právě proto dnes obě stavby patří k nejznámějším podhorským stavbám v celých Beskydech. Historii Jurkovičových staveb popisuje podrobně oficiální web Pusteven.

Libušín po požáru skoro nepoznáte

Libušín má navíc příběh, který stojí za připomenutí. Dne 3. března 2014 ho výrazně poškodil požár, který zničil hlavně pravou část s umělecky nejhodnotnější jídelnou. Národní muzeum v přírodě pak přistoupilo k vědecké rekonstrukci, která trvala šest let. Obnovená jídelna Libušín se veřejnosti znovu otevřela 30. července 2020.

Právě tady jsme měli pocit, že kdyby člověk o požáru nevěděl, těžko by při pohledu na dnešní stavbu poznal, čím si prošla. Rekonstrukce se snažila vrátit objekt co nejblíže historické podobě, včetně tradičních technologií a řemeslných postupů. Podrobnosti o obnově Libušína zveřejnilo Národní muzeum v přírodě.

Z Pusteven jsme pokračovali pěšky na Radhošť

Od Pusteven jsme se vydali po modré turistické trase směrem k Radhošti. Ukazatel na Pustevnách uvádí délku trasy 4 km a nízkou náročnost. Součástí je naučná stezka Radegast a cesta je vhodná pro pěší, cyklisty i děti.

Cestou je spousta vyhlídek, odkud se otevírá pohled do kraje - dole se táhne zvlněná krajina Valašska s roztroušenými vesnicemi a loukami, v dálce se zvedají další hřebeny Beskyd. Za jasného počasí je odtud vidět i Lysou horu, nejvyšší vrchol celých Moravskoslezských Beskyd.

Celou cestu tam i zpět jsme si nakonec prošli pěšky, abychom si užili celý hřeben a výhledy. Není to žádná rychlá hodinová procházka, pokud si chcete cestu opravdu užít. Zastavovali jsme, fotili, nechávali psa odpočinout a užívali si výhledů. Za celý den jsme nachodili přibližně 13 km.

Pro psa je to poctivá dávka pohybu, takže jsme hlídali odpočinek i pitný režim a tempo přizpůsobili jemu, ne našim fotoaparátům. Náš pejsek je ale velice aktivní a akční, takže nakonec odpočívali spíš my než on. Vodu jsme mu samozřejmě nosili s sebou, a navíc je po cestě i několik míst, kde se pejsek může napít. Než se s pejskem na podobnou trasu vydáte, zvažte jeho kondici a zdravotní stav - ne každý pes je na celodenní výlet po horách zvyklý.

Radegast stojí zhruba v polovině cesty na Radhošť

Jedním z hlavních orientačních bodů na trase je socha Radegasta, vzdálená od Pusteven přibližně 1,5 km. Postava je spojená se starými pověstmi o pohanském bohu, kterému se připisovalo spojení s pohostinností, plodností a úrodou, ale také se sluncem, válkou a vítězstvím. Dnes je Radegast jedním ze symbolů celého hřebene. Oficiální web Pusteven uvádí další informace o Radegastovi i Radhošti.

U sochy se samozřejmě nabízí krátká pauza a několik povinných fotografií. Je tu i drobné občerstvení a toalety - žádný luxus, klasický suchý záchod neboli kadibudka, ale na rychlou potřebu to stačí. Pokud jedete s dětmi nebo psem, právě tady už se hodí dát si chvíli na odpočinek.

Na Radhošti čeká kaple svatého Cyrila a Metoděje

Cílem naší pěší trasy byla kaple svatého Cyrila a Metoděje na vrcholu Radhoště. Samotný Radhošť měří 1 129 metrů a z Pusteven je podle ukazatele vrchol vzdálený 4 km. Za dobrého počasí se odtud otevírají výhledy na Beskydy, Valašsko, Jeseníky i směrem k Malé a Velké Fatře.

Kaple byla vysvěcena 11. září 1898, základní kámen posvětili o dva roky dříve a celá stavba vznikla v byzantském stylu. A je za tím ještě jedno prvenství, které možná nečekáte: podle webu projektu Cyrilometodějské stezky jde od svého vzniku o nejvýše položený chrám v celých českých zemích.

Je to zvláštní místo. Po několika kilometrech chůze se najednou před vámi objeví kaple na vrcholu hory a kolem ní otevřená krajina. Historii kaple a Radhoště najdete na stránce Cyrilometodějských památek.

Na oběd jsme zašli do hotelu Radegast, večeři jsme měli v obytňáku

Po návratu jsme si dali oběd v hotelu Radegast. Dovnitř se s pejskem nesmí, venku je ale dost místa k sezení - objednávat si ale musíte uvnitř. V okolí horní stanice lanovky je několik dalších míst, kde se dá občerstvit. Během naší návštěvy se ceny jídla pohybovaly přibližně kolem 250 až 350 Kč za osobu. Platba kartou tu nefungovala, což je ale problém na víc místech v okolí - hotovost se tedy hodí mít s sebou.

Večeři jsme už řešili po svém - v obytném autě. Po celém dni na nohách jsme ocenili, že jsme nemuseli znovu někam jet nebo hledat restauraci. Obytné auto stálo na místě a my jsme měli hotovo.

Stezka Valaška je dobrý tip, pokud máte více času

My jsme Stezku Valaška tentokrát časově nestihli, takže ji bereme spíš jako tip pro další návštěvu. Nachází se jen kousek od Pusteven a nabízí vyhlídkovou věž, chodník v korunách stromů, skleněný Skywalk, Himalájský chodník a další atrakce.

Číslům se nevyhneme ani tady: věž měří 22 metrů, její vrchol sedí ve výšce 1 099 metrů nad mořem a chodník uvnitř má 220 metrů. Kdo má rád drobnosti, najde tam i Chodník slávy s otisky rukou a nohou známých rodáků Moravskoslezského a Zlínského kraje - fajn zastávka, než vyrazíte zpátky k autu. Aktuální vstupné je 350 Kč pro dospělého a 270 Kč pro dítě od 4 do 14 let. Aktuální vstupné a provoz ověřte na oficiálním webu Stezky Valaška.

Do Rožnova jsme se přesunuli až večer

Protože jsme měli v plánu v neděli navštívit Valašské muzeum v přírodě, po výletu jsme se přesunuli do Rožnova pod Radhoštěm. Na noc jsme zaparkovali přímo v ulici Palackého poblíž muzea, kde bylo večer volné místo - přes den je tu ale plno. Kousek odtud je i větší placené parkoviště, Parkoviště u Mlýnské doliny, kde stání vyjde na 200 Kč za den.

Tohle bych ale nebral jako univerzální tip na legální nocování. My jsme tam konkrétně místo našli, ale před spaním na ulici vždy doporučujeme zkontrolovat dopravní značení a aktuální režim parkování. Valašské muzeum samotné jsme pak nechali na další den, protože si podle nás zaslouží vlastní článek.

Kolik toho za den nachodíte a proč nám Pustevny zabraly skoro celý den

Naše trasa nebyla postavená na tom, že bychom vyjeli lanovkou, udělali jednu fotografii u Libušína a zase jeli dolů. S pejskem jsme prošli Pustevny, Radegasta, Radhošť a zase zpět. Do toho několik zastávek, fotografie, oběd a přesuny po areálu. Výsledkem bylo přibližně 13 kilometrů za den.

Proto bychom na podobný výlet vyhradili celý den. Dolní stanici lanovky jsme opouštěli kolem 10. hodiny a čas jsme využili naplno. Pokud chcete stihnout ještě Stezku Valaška, vyplatí se začít dřív nebo si na Pustevnách naplánovat další noc.

Pustevny obytným autem: co bychom příště udělali stejně

• Na noc bychom opět hledali parkování v Trojanovicích a podle situace vybírali mezi P4 a místem u Ráztoky.
• Na výjezd lanovkou bychom si nechali časovou rezervu kvůli počasí.
• Se psem bychom znovu jeli nahoru lanovkou a celý hřeben prošli pěšky.
• Na Radhošť bychom si znovu vyhradili celý den a nikam nespěchali.
• Stezku Valaška bychom příště zařadili jako samostatnou část programu.

Pustevny jsou pro víkend s obytkou překvapivě jednoduchý cíl

Na našem víkendu nás bavilo hlavně to, že jsme nemuseli nic komplikovat. V pátek večer jsme dojeli do Trojanovic, zaparkovali, přespali a ráno jsme měli lanovku i celý hřeben na dosah. Díky tomu, že jsme cestovali obytným autem a měli s sebou psa, jsme si mohli tempo nastavit podle sebe.

Pustevny tak pro nás nebyly jen rychlou zastávkou v Beskydech, ale skutečným víkendovým výletem. Pokud vás láká spojení obytného auta, hor, lanovky, Radhoště a pěšího výletu se psem, určitě si na Pustevny vyhraďte dostatek času. V našem případě z toho bylo přibližně 13 kilometrů, několik krásných výhledů a večer příjemný návrat do vlastního obytňáku.